pondělí 13. května 2013

Proč nepracuji v optice

Coby čerstvě vylíhnutá vysokoškolačka jsem si před dvěma lety říkala, že můžu jít pracovat kamkoli. Hlavně abych se nemusela vrátit tam, kde jsem se narodila - tedy na úřad práce. Příhoda s paní v optice mě vyvedla z omylu.

Abych odvrátila hrozbu vypálení sítnice slunečním paprskem, rozhodla jsem se k nákupu slunečních brýlí. Madame optička mi ukazovala ochotně jeden model za druhým, když v tom se neuhlídala a řekla: "No já mám sluňáky vod loňska rejbeny." Hrklo ve mně. Kdyby neřekla "rejbeny", uvažuji, zda loni neporodila slůně. Řadu dalších perel uzavírala slova: "Až bude zakajda hotová, písneme."

Hlasité znásilňování jazyka považuji za skutečný teror, který bych osm hodin denně a pět dní v týdnu fakt nevydržela. Je to něco jako opakované pouštění písní Michala Davida.

Proto raději nikdy nebudu pracovat v optice. Riziko je příliš vysoké. Proto ode mně ani nikdy neuslyšíte, že jsem "kopík", kdo je můj nejlepší "kámík", ani jestli obědvám "pyréčko".

1 komentář: